Historie a původ

HISTORIE ZNÁMÁ I NEZNÁMÁ

Domácí kočky se dostaly do střední a severní Evropy s Římany přibližně před dvěma tisíci lety. Potomci těchto koček se ve volné přírodě řídili přirozeným výběrem. Ten se nemilosrdně a prozíravě staral o to, aby přežívali vždy jen ti nejsilnější a nejodolnější. Kočka domácí je od té doby mimořádně svébytná a odolná. Je to určitě i tím, že zůstala po dlouhou dobu ušetřena chovatelských ambicí lidí.

Pohanské pověry a tmářství přežívající v Evropě přivedly kočku téměř k vyhynutí. Až v 17. století si lidé uvědomili cenu domácí kočky jako hubitelky myší a potkanů a pod jejich ochranou se kočka dokázala skvěle rozvinout. Na konci osmnáctého a po celé 19. století se kočka nejen u evropských intelektuálů začala řadit mezi ceněná domácí zvířata a mazlíčky. Pomalu začala pronikat i do literatury, malířství a sochařství.

ZAČÁTKY CHOVU

Začátky cíleného chovu je třeba hledat, jak jinak, ve Velké Británii. Na členské schůzi londýnského Výboru pro chov koček (Governing Counsil of the Cat Fancy) v roce 1925 bylo usneseno, že v Anglii existuje větší množství jedinců bez uznaného původu a že těmto kočkám se vytvoří standard a stupnice bodového hodnocení a jejich chov bude registrován v plemenných knihách. Zásluhou několika věrných chovatelů se jejich chov udržel, i když je na dlouhé roky zastínily velmi módní a oblíbené kočky perské a siamské. Teprve v padesátých letech minulého století začali chovatelé pracovat na obnovení téměř zapomenuté rasy, která v důsledku chovatelského nezájmu a druhé světové války značně utrpěla.

K získání nových barevných variet používali angličtí chovatelé křížení s perskými kočkami. Takto vzniklí jedinci byli spíše zaoblenějšího typu. Naproti tomu ve Skandinávii se severští chovatelé snažili o upevnění přírodního typu koček atletického vzezření. K vytvořenému standardu vybírali nejvhodnější jedince z řad koček domácích a nejtypovější potomky zapisovali do plemenných knih. V celé Evropě se robustní krátkosrsté kočky, i ty lehčího typu, posuzovaly dohromady. V roce 1981 FIFe oddělila tyto typy jako kočky britské a kočky lehčího, ale atletického typu, odpovídající proporcemi průměrné kočce domácí. Tento kontinentální typ dostal název evropská krátkosrstá a jedním z hlavních požadavků na jeho vzhled bylo zachování čistoty plemene v tom smyslu, že u ní nesmějí být patrné známky křížení s jinými plemeny. Tak byla domácí kočka přijata do šlechtického stavu.